Jiří Kraus ( *1945), šampión v šachu družstev
Šachy začal hrát Jiří od útlého dětství. Nejprve v oddíle KÚNZ, který měl hrací místnost v pardubické nemocnici. Brzy se projevil jeho šachový talent. Již ve 13 letech v roce 1958 se kvalifikoval do okresního přeboru mužů. Vyhrál krajský přebor jednotlivců a postoupil do polofinále přeboru republiky. V roce 1967, v době své vojenské presenční služby, se stal nejprve vítězem skupiny polofinále armádního přeboru a poté na republikovém přeboru armády získal bramborovou medaili - skončil „až“ čtvrtý. Armádním přeborníkem se stal Ervín Nowak, druhý byl Lechtýnský a třetí Nováček.
Jeho zaměstnání výpravčího spojené s turnusovými službami a přísným, téměř vojenským, režimem bylo neslučitelné s účastí na šachových turnajích, a proto mu nezbylo, než přesedlat na jiný druh sportu. Tím se stal sportovní bridž. I zde uplatnil své kombinační schopnosti, představivost, výbornou paměť a rychle začal sbírat nejrůznější ceny a tituly. Podobně jako v šachu, i v bridži se stal kandidátem mistra sportu. Vyhrál krajský přebor dvojic v roce 1974 a řadu velkých turnajů jako např. Ostravský Kahan, Pardubický tref v roce 1975 a v roce 1988 postoupil se svým partnerem, Bohumilem Ludvíkem, do celostátní první bridžové ligy.
Šachy a bridž jsou sporty, vyžadující přesné a logické myšlení, kavalírské chování a rychlou reakci. To vše mohl Jiří Kraus uplatnit i ve svém povolání výpravčího na hlavní železniční trase, po níž projíždí každých osm minut jeden vlak. Řízení tak náročného a složitého provozu právě takové vlastnosti vyžaduje. Jeho pohotová reakce pomohla jednou zachránit život dvouletého dítěte. Tehdy Jiří sloužil ve stanici Uhersko, když mu neočekávaně telefonoval výpravčí ze sousední stanice v Zámrsku, že u něj ve stanici nějaký nešťastník hlásí, že mu za jízdy na trať vypadlo z okna vlaku dvouleté dítě. Jiří reagoval okamžitě. Ihned nastavil červená světla pro rychlík, který právě vjížděl k němu do stanice. Překvapenému strojvůdci, který byl takto mimořádně zastaven v nepatrné staničce řekl: „Pane kolego, na trať před chvilkou vypadlo malé dítě, jeďte prosím opatrně“. Dopadlo to jako v pohádce: dítě sedělo uprostřed kolejí pádem naprosto nedotčené a spokojeně si hrálo s kaménky. Strojvedoucí rychlíku zastavil vlak pár metrů od něj, jedině díky tomu, že byl předem varován a že v úseku, do nějž zdálky neviděl, jel téměř krokem. Dítě naložili a v Zámrsku ho předali vyděšenému otci. Možná, že k té zázračné záchraně dítěte pomohla Jiřímu Krausovi i účast v bleskových šachových turnajích, z nichž celou řadu vyhrál, jako například vánoční šachový bleskový turnaj v Náchodě v roce 1967 a v roce 1970. Když se Jiřího Krause zeptáte, zda za svůj pohotový čin dostal nějakou odměnu, tak jen mávne rukou: „...ale vždyť to nic nebylo, to je přece samozřejmost.“
Svoje občanské postoje vyjadřoval po příchodu okupačních vojsk v roce 1968 až tak otevřeně, že si za to vysloužil škraloup a zápis do kádrových materiálů. Jako politicky nespolehlivý už neměl šanci sloužit ve svém rodném městě - Pardubice jsou totiž stanicí první třídy a zde mohli pracovat pouze zasloužilí zaměstnanci. Většinu svého pracovního života proto musel denně do práce dojíždět mnoho kilometrů. Soudruzi byli se svými odpůrci snadno a rychle hotovi. Pokud byste čekali, že po sametové revoluci bude za své statečné postoje nějak oceněn a že mu bude vynahrazeno 20 let zaraženého postupu, to byste se velmi mýlili. I nadále dojíždí dál každý den 20 kilometrů za prací, jako by žádná revoluce ani neproběhla. Nikoho z jeho nadřízených ani nenapadne, že by si snad zasloužil lepší pozici v místě bydliště, když ani nereptá a dál disciplinovaně dojíždí na vzdálené pracoviště. Patří mezi lidi, kteří pomáhají jiným, ale sami pro sebe si výhody vymoci neumějí.
Zlatou medaili získal v roce 1967 za družstvo ÚDA (Ústřední dům armády) Praha. Mistrovství republiky se konalo ve dnech 1. až 8. října v Sedlčanech. Vojáci zvítězili bez porážky - ze 7 zápasů dosahli 5 vítězství a dva zápasy hráli nerozhodně. Vítězný kolektiv ve složení Hort, Jansa, Nowak, Přibyl, Lechtýnský, Nováček, Průcha, Zajíc, Kraus a Prášilová narazil hned v prvním kole na mnohonásobného přeborníka republiky - družstvo Slavoje Vyšehrad. Po tvrdém boji skončil zápas vítězstvím ÚDA v poměru 7 : 3, a tím bylo o přeborníku rozhodnuto. Slavoj Vyšehrad už tuto ztrátu v turnaji nedohonil a nakonec skončil právě o tento bod za ÚDA jako druhý. Jiří Kraus dosahl na 9. šachovnici ze šesti utkání čtyři vítězství a dvě remízy a tím podstatně přispěl k výsledku družstva.
Vedle zlaté medaile má Jiří Kraus ve své sbírce i stříbrnou medaili z přeboru republiky v šachu družstev, z roku 1968. Mistrovský turnaj se konal na přelomu září a října v Harrachově. Mistrovský titul získalo družstvo Slávie Vysoké školy Praha. Družstvo ÚDA bylo v prvním kole oslabeno o neúčast dvou svých nejlepších hráčů - velmistrů Horta a Jansy - a se Slávií VŠ prohrálo. Nad všemi ostatními soupeři pak ÚDA s převahou zvítězil, a tak se jen čekalo na případné zakolísání vysokoškoláků. Málem se ho dočkali v předposledním utkání s agilními šachisty VOKD Ostrava-Poruba, ale vysokoškoláci nakonec šťastně zachránili nerozhodný výsledek, který jim stačil k prvnímu místu. Bronzovou medaili získalo družstvo Slavoje Vyšehrad.
A konečně získal Jiří Kraus ještě bronzovou medaili z mistrovství republiky šachistů juniorů do 18 let v roce 1962. Na přeboru, který se konal na přelomu července a srpna 1962 v Červeném Kostelci se umístil třetí za Petrášem a Smejkalem. V komentáři (1) k tomuto turnaji se o něm psalo, že „ ... byl jedním z těch, který spotřeboval na své partie nejvíce času a své umístění si zaslouženě vydřel.“
Mistr republiky z roku 1967 si nepotrpí na vychvalování toho, co dokázal a co umí. Vždyť je to přece všechno tak samozřejmé... V našem městě žije řada lidí, kteří něco umějí. Mezi ně se řadí i mistr republiky v šachu družstev. Poznáte jej snadno: má modrou nádražáckou uniformu, červenou čepici a sněhově bílé vlasy.
Literatura:
Vyšlo ve zprávách KPP 11-12/1999; Pavel Kraus, 10.7.2018