Myslivci

Myslivecké sdružení Háj Uhersko 

Myslivost má na našem území dlouhou historii a bezesporu patří ke kulturnímu dědictví naší země. O jejím významu a svém místě v našem nehmotném bohatství svědčí zajisté i skutečnost, že jeden ze způsobů lovu, sokolnictví, bylo pro svůj význam v roce 2010 zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO. Česká republika přitom jako navrhovatel na zapsání obstála k konkurenci dalších 10 zemí. 

Počátky lze samozřejmě hledat již v pravěku, nicméně o myslivosti jako takové se začíná hovořit ke konci 16. století, kdy bylo v roce 1573 vydáno usnesení Českého sněmu, které obsahuje mimo jiné i nařízení o ochraně zvěře. Myslivost tedy není jen lov, jak si mnozí zjednodušeně představují, ale je to též například právě zmíněná ochrana zvěře a životního prostředí, celý soubor kulturních zvyků, umění malířské, hudební, literární či sochařské.     

Lov a myslivost nebyly vždy „přístupné“ široké veřejnosti, tak jak je tomu dnes. Bývala to výsada panovníka a poddaní zajišťovali „technickou stránku věci“. Sdružovat se do mysliveckých spolků tak, jak je známe dnes, začali lidé až mnohem později. 

Ani naše obec není, co se týká existence mysliveckého sdružení, výjimkou. Aktivně činné je zde Myslivecké sdružení Háj Uhersko, které bylo dle dochovaných záznamů založeno před více než šedesáti lety, v roce 1951. Kronika, která byla též založena, se k lítosti všech současných členů, bohužel nedochovala. O dlouhé a bohaté historii spolku tak svědectví nynější a budoucím generacím podávají alespoň jiné, byť neucelené písemné záznamy, a samozřejmě také cenné vzpomínky pamětníků.     

Zakládajícími členy spolku pod prvním názvem „Myslivecká společnost Háj v Uhersku, byli Pavel Šamič, Eman Horák, Václav Hála, František Macháček, Jan Jiřele a Josef Vodvárka. Prvním předsedou byl první jmenovaný Pavel Šamič, František Macháček zastával funkci honebního starosty. V prvních stanovách se dočítáme, že maximální počet členů společnosti byl stanoven pouze na šest. Jsou také dána pravidla pro to, kdo a za jakých podmínek se může stát členem, včetně vymezení práv a povinností zúčastněných. 

V průběhu let se počet členů zvyšoval, například v roce 1973 mělo sdružení 23 členů, v roce 1979 již 25 členů. Členové se spolu s dalšími složkami obce podíleli na výstavbě místní mateřské školy, pohostinství či obchodu, byli nápomocni při výsadbě nových lesních ploch. Zajímavá je jistě i skutečnost, že v uherské sokolovně myslivci pro širokou veřejnost promítali filmy s jejich tematikou. 

V současné době má myslivecké sdružení 15 aktivních členů s tím, že další se již například vzhledem k vysokému věku některých činností nemohou bohužel účastnit. Za zmínku jistě stojí i fakt, že v mužských řadách najdeme i jednu mladou ženu. V obhospodařované honitbě jsou zastoupeny lesní, polní i vodní plochy. Ve své činnosti sdružení v mnohém navazuje na své zakladatele, neboť podstatou (bez ohledu na dobu a politickou situaci) těchto uskupení je, jak již bylo uvedeno výše, ochrana přírody, péče o zvěř a její lov, chov a výcvik loveckých psů, udržování a dodržování mysliveckých tradic nebo pořádání a výpomoc na rozmanitých společenských a kulturních akcích. Nelze opomenout ani spolupráci s obecními úřady, v jejichž katastru se jednotlivé části revíru nacházejí, spočívající například v opravách autobusových zastávek, či výpomoc při zvelebování kulturního domu. Neopomenutelná je též pomoc při zalesňování. 

Předchozí „rok nimrodův“ je vždy zhodnocen na tradiční březnové výroční schůzí, následuje blok nedělních brigád, které jsou věnovány například výstavbě a opravám mysliveckých zařízení či právě pomoci obcím. Někteří členové se pravidelně podílejí na přípravách a průběhu dětského dne a také srpnové zábavy, kde je zvěřinový guláš oblíbenou a vyhlášenou pochoutkou večera. Od půlky května do konce září probíhá lov srnců, hon na kachny v témže měsíci pomyslně zahajuje dobu společných honů na drobnou zvěř, které se ovšem vzhledem k jejímu žalostnému stavu (způsoben například systémem hospodaření, hustou automobilovou dopravou) staly spíše procházkou za účelem tlumení zákonem povolené škodné, zakončenou poslední lečí. V průběhu celého roku se členové věnují přiděleným povinnostem a také individuálnímu lovu, nelze opomenout ani náročný výcvik loveckých psů. Za hlavní společenskou akci pořádanou ve vlastní režii je konání tradičního mysliveckého plesu v kulturním domě v Trusnově, který je pro svou výtečnou zvěřinovou kuchyni, bohatou tombolu a vždy parádní výzdobou a atmosférou, vyhlášen po celém okolí.  

 Není pochyb o tom, že existence mysliveckého sdružení je prospěšná a spolu s dalšími spolky dotváří celkový ráz naší vesnice.